"...Ty, kdo se řídí svědomím, čeká odměna mnohem větší, než jsou poklady, které často padnou do rukou nespravedlivých mužů." R. A. Salvatore
S těmito slovy jsem dnes začal svůj den. Koukám z okna a nic se mi nechce. Užívám si konečně chladnější počasí. Tolik potřebnou úlevu cítím po celém těle. Sedím a přemítám. Poslední dny jsou hektické a vypjaté, přesto jsem zcela klidný. Cítím se jako pevně zakořeněný stoletý dub čelící bouřím, které ho nezlomí. Obklopen svou vlastní zahradou, svým vlastním klidem.
Když jsem si plánoval a snil o tom, jaký budu zahradník, těšil jsem se, až budu pracovat se zemí. Jak budu mít ruce po lokty v hlíně, jak budu od sebe oddělovat jemné kořínky, jak budu pikýrovat a pořád přesazovat, aby každý kousek života měl svůj prostor. Jak budu sklízet lahodné plody. Tolik jsem se těšil na přerod z inženýra na zahradníka.
Nyní cítím, že se nacházím někde uprostřed tohoto magického procesu. Místo v záhonech ležím v zákonech. Místo toho, abych na denní bázi čelil slimákům a dalším škůdcům, čelím lžím a schválnostem. Kéž by tak na ty lži a schválnosti pomáhala sklenka piva nebo síťky v oknech.
Přestože práci na vnější zahradě zanedbávám, o to důmyslněji a pečlivěji teď pečuji o tu vnitřní. Víc než kdy jindy cítím důležitost rovnováhy. Říká se, že stejné přitahuje stejné a co vysíláme, se nám vrací. Tvořím si svůj svět vědomě. S láskou a respektem k sobě i k druhým. Nejsem bojovník a odmítám proti čemukoliv bojovat. Jsem zahradník. Starám se, aby vše bylo zdravé, svěží a dokázalo naplnit svůj dokonalý potenciál. Mnou počínaje, zahradnictvím konče. Konflikt, který zde vznikl ještě před mým narozením, si zaslouží být vyřešen a uzdraven.
Věřím, že vše má svůj čas. Veškerá vnitřní práce, která teď zabírá tolik času, se jednoho dne promítne do mého okolí. Až můj vnitřní zahradník vyroste, dokážu být tím nejlepším zahradníkem i tady. Do té doby budu dál trpělivě a vytrvale pracovat na svém vnitřním světě, na své vlastní zahradě. A až tam začnu sklízet plody svého úsilí, budou se dít zázraky.
