Ze života manželky zahradníka 2


V uších mi hraje stále dokola jedna písnička... Už delší dobu mám chuť vypsat se ze všech událostí, kterým tady čelíme. Vykřičet do světa všechnu tu nespravedlnost! Plná zoufalství, hořkosti a beznaděje sednu k psaní a najednou je to pryč. Zoufalství prozáří štěstí, hořkost sládne, beznaděj se rozplyne v naději a já vím, že se léčím. Léčím své bolavé srdíčko a léčím svůj strach. Jsou to všechno veliké lekce, které nás učí toleranci, respektu, porozumění a bezprostřednímu přijímání. Léčíme se společně a rosteme...




Ráda bych napsala další článek o tom, jak zábavný a komický je život se zahradníkem. Což opravdu je, protože kdybych všechno měla brát vážně, asi bych se zbláznila z toho, že vytřená podlaha nevydrží čistá déle než (nepřeháním) 15 minut, že je důležitější mít uklízené kufříky s nářadím, než aby byla čistá kuchyň, když už se zahradník rozhodne v ní projevit svůj kulinářský talent (který dalece předčí jakékoliv moje pokusy, ale alespoň je po mně kuchyň vždy uklizená), že i když se oblečení neválí všude, jsou tři strategická místa, kde spolehlivě najdu kousky na vyprání, i když mi bylo přesvědčivě tvrzeno, že nic vyprat nepotřebuje.


Přesto je tohle všechno zastíněné nepopsatelnou láskou a vděčností, které každý den cítím. Kdykoliv se na něj podívám, kdykoliv na svojeho zahradníka myslím, zaplní mě pocit tak hlubokého štěstí. Ani nevíte, jak ráda bych vám tu popsala všechny ty směšné chvíle, ze kterých nám slzí oči a bolí nás břicho, ale nejde to. A tak si tu do těch pár řádků schovám kousek naší lásky.


Nechci se chlubit. Každý má svého hrdinu, rytíře na bílém koni, který nás vždy zachrání, rozesměje, když je nám ouzko, obejme, když se cítíme sami a přinese čokoládu, když nás nebaví žít, ale můj zahradník... Ne, opravdu ho nevidím jako rytíře v lesklé zbroji, nikdy by totiž nenosil něco tak těžkého, nepohodlného a nezdravého. Vidím ho jako strašáka v zelí, který čelí škůdcům i nástrahám. Pod ostrým slunečním žárem, bičován deštěm nebo šlehán větrem, vždy připraven pevně bránit a dohlížet na to, co je mu svěřeno. Tolikrát už se za nás musel postavit, tolikrát nás musel bránit, tolikrát byly zkoušeny jeho vlastní limity. A já byla ohromena jeho vlastní silou.


Opravdu silný člověk není ten, co používá svoji sílu na úkor druhých, aby zastrašil nebo ublížil. Opravdu silný člověk si je vědom své vlastní síly a používá ji tak, aby nikomu neubližoval.

Ztracená v jeho upřímných hlubokých očích, oslněná jeho zářivým upřímným úsměvem, pohlcená něhou jeho objetí cítím jeho sílu. Na jedné straně rošťácký klouček, který si nepřestává hrát a blbnout, na straně druhé ten nejsilnější a nejlaskavější muž, jakého jsem kdy poznala. Přála bych každému z vás partnera, jehož síla pramení z lásky. Takový partner totiž září jako pochodeň i v těch nejtemnějších chvílích, jeho energie je tak čistá, že i když jen sedíte vedle něj, zatímco on přesazuje rostlinky, koupete se v moři nekonečné lásky.


Jsem tolik vděčná, že se máme, že společně můžeme růst a čelit všemu, co nám přijde do cesty. Díky němu vím, že žádná bouřka netrvá věčně. Že společně překonáme jakoukoliv překážku. Že na konci každého dne půjdeme společně spát naprosto šťastní, protože ať se stane cokoliv, vše se v naši lásce rozplyne. A stejně jako nádherný lotosový květ, který roste z největší špíny, i my čerpáme ze všeho špatného v nás i kolem nás, abychom společně kvetli 🌸 Děkuji za nejkrásnější život po boku zahradníka...


Společně můžeme přepsat hvězdy...

https://www.youtube.com/watch?v=pRfmrE0ToTo&list=RDpRfmrE0ToTo&start_radio=1&ab_channel=Anne-Marie




133 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše